Párová terapie

Napadlo mě to, když jsme ve škole probírali párovou terapii, kdy je teoreticky možné, tam dotáhnout kohokoliv:

Z jeho bytu utíkala všemi možnými směry hlasitá hudba. Kytary kvílely svůj nářek. Bicí buněly v zběsilém, pochybném rytmu. Basa bručela svojí temnou linku. Zpěvák do toho vnášel neartikulovaný řev. Každá z těchto složek, o samotě neharmonická a nemelodická, v celku tvořily takový obdivuhodný celek, sice též neharmonický a nemelodický, ale způsoboval neuvěřitelný pohyb jeho těla. Házel a zmítal sebou jako kdyby démoni hnili uvnitř něj. Pohyboval sebou v takové agónii, že nevnímal okolostojící nábytek. Proto byl častěji na zemi než na nohou. Máchal rukama, ohýbal svižně horní půlku těla, skákal do vzduchu. Vypadalo to jako složité bojové umění. Uslyšel hlasité zabušení. Ztlumil muziku a otevřel dveře. Před nimi stál soused v pyžamu.

"Jardó, to tak nejde, dyť tam se mnu skáče židle i se stolem."

"Aha, dobře, máte teda tak hoďku čas?"

"No, vo co de?"

"Takže, abych to shrnula, vy si stěžujete, že se nemůžete v klidu nasnídat, protože vám talíř jezdí po stole. A ty se Jardo zase nechceš vzdát své hudby, protože ti přináší vnitřní klid, můžeš si při ní, jak si to říkal – vyblbnout? Pak můžeš beze stresu zvládnout celý den, že?"

Oba partneři přikývli.

"A co to udělat takhle? Když tvůj soused bude doma, a ty budeš mít chuť poslouchat muziku, tak si pořiď sluchátka s extra dlouhým kabelem. Jasně, já vím, že je to nepraktické, ale zdá se, že v tomto případě budete muset dělat kompromisy oba. A kdykoliv vy půjdete pryč z domu, necháte na dveřích cedulku a Jarda se vyřádí podle libosti. Bude vám to tak vyhovovat?"

Přišel do školy a sednul si do lavice.

"Ahoj," pozdravil ho spolužák.

"Čau."

Spolusedící ho chvilku s napětím pozoroval.

"Hele, můžu..."

"Ne! Nechápu, co s tím pořád máš? Přijde mi to fakt divný."

"No jo, když já si nemůžu pomoct..."

"Hm, máš po škole čas? Tak hoďku?"

"No, proč?"

"Dobře, takže vy ho rád taháte za ušní lalůček. Máte z toho pocit vzrušení, ale pozor – ne sexuálního? Je to tak? Prostě máte lepší náladu a rozveselí vás to. Jenže tobě Jardo vadí, ne že na tebe šahá, ale že by to mohlo vypadat divně. Taky už vás kvůli tomu pár profesorů napomenulo. A co kdyby jste to dělali v soukromí? Najděte si nějaký zapadlý koutek, záchod nebo něco takového a tam tě v klidu zatahá."

Šel domů a kouřil cigaretu. Když ji dokouřil, zahodil nedopalek na chodník.

"Hej, vy asi chcete dostat pokutu ne? Víte, že to je za pět set," ozval se strážník, který šel za ním.

"Ne, ale dyť jsem to hodil ke kanálu."

"No a? Bordel to je tak jako tak?"

"Bordel? Hm, dobře. Máte tak hoďku čas?"

"Tak a dost. Asi se se mnou projdete."