Kréta – Georgiopoulis – hotel Fereniki

Kréta – Georgiopoulis – hotel Fereniki

Příjezd

Po krátkém letu do hlavního města Kréty Heraklionu jsme okolo půlnoci přistáli na letišti. Když jsme se odbavili, byli jsme přivítáni delegátem, který nás odvelel do autobusu. Řidič byl starší pán, který zvučným hlasem oznamoval jména hotelů. Po pravdě jsem byl docela rád, že cestujeme v noci, protože (i když to je známý fakt) Řekové jsou hrozní řidiči, cesty byly aspoň prázdné. Řidiči tam moc neřeší nějaké půlící nebo krajové čáry, plná nebo dvojitá plná čára nic neznamená a podobně. I když naše oblast se nachází v západní části Kréty a na mapě to nebylo tak daleko, zhruba v půlce cesty mezi Heraklionem a západním okrajem ostrova, přesto trvala cesta velmi dlouho. Z plného autobusu jsme vystupovali úplně poslední, bylo po téměř třech hodinách cesty. Na recepci naštěstí byla slečna, která nás okamžitě ubytovala.

Ubytování

Bohužel nás ubytovala do fakt příšerných pokojů. Že prý to jsou teď jediné pokoje, které teď má. Je třeba říct, že hotel Fereniki je přebudovaný komplex malých paneláků na hotel. Kdysi zde bydleli Řekové, teď budovy slouží turistům. Od hotelu jsme moc neočekávali, ale ty prvotní pokoje, které jsme dostali, byly naprosto hrozivé. Samotný pokoj byl ještě v pohodě, i přes fakt, že byl v přízemí a hotelový komplex nebyl nijak ohraničený ani chráněný, mohl se tam tak pohybovat kdokoli. Balkón byl na úrovni země a vůbec nebylo složité vlézt do pokoje. Zato koupelna byla strašlivá. Strašně zapáchala, záchod byl odporný, místo sprchy jenom díra v zemi a všude spousta much. V tom jsme odmítli přebývat a vydali jsme se okamžitě na recepci. Asi zabral fakt, že jsme cestovali s německou cestovní kanceláří a tak jsme se hned stěhovali. V pět hodin ráno jsme konečně mohli ulehnout do postele. Sice se jednalo o nejvzdálenější budovu u hlavní silnice s hospodou naproti, ale to už se nedalo nic dělat. Bydleli jsme v patře a koupelna už vypadala solidně. Místo sprchy tam sice pořád byl malý čtvereček na zemi s odtokem, aspoň to bylo čisté a trochu moderní. V tom pokoji jsme nakonec zůstali po celou dobu ubytování. V naší budově, jak jsme zjistili druhý den, bydleli i nějací Češi, což bylo fajn. V pokoji jsme měli k dispozici ledničku. Výhled byl k moři. Ve skříni byla pro případ potřeby deka, ale ta vůbec potřeba nebyla, místo přikrývky máte jen takové lehké prostěradlo – to je naprosto dostatečné. Lehké překvapení nás čekalo ráno, když nás probudilo bečení ovcí. Hned pod okny měli pastvu a společně s kozou a houfem slepic tak tvořili originální sousedstvo. Nicméně jsme si na ně brzy zvykli a stali se společníky, kteří nás vždy vítaly, když jsme šli okolo. Nakonec jsme jim pravidelně nosili zbytky jídla. Pokojská byla příjemná paní se třemi dětmi, i když neuměla anglicky a naše řečtina obsahuje pár základních slůvek, nikdy nebyl problém s komunikací. Vždycky počkala, než přijdeme ze snídaně, a pak nám uklidila pokoj. Když jsme potřebovali uklidit pokoj ihned, vůbec s tím neměla problém. Když jsme jí dali nějaké malé spropitné a dětem čokolády, tak se chovali ještě příjemněji.

Hotelový komplex byl obrovský, čítá okolo sedmi set pokojů rozdělených do zhruba desíti budov. Restaurace se nacházela u pláže, což bylo sice fajn, ale pro nás to znamenalo menší procházku (asi pět minut). Přes den jsme toho tedy nachodili celkem dost. Hotelové bazény jsme našli dva. Jeden byl při cestě k restauraci a recepci. Byl celkem malý a bylo u něj pořád narváno, nicméně při troše štěstí jsme nějaká volná lehátka našli. Druhý byl vzdálenější, trošku mimo komplex, ale zase tam bylo prázdno. Což bylo výhoda, ale zároveň i nevýhoda – strašně to tam totiž páchlo. Takový podivný sírovitý zápach, asi z kanalizace, či co. Člověk si na to po chvilce zvyknul, ale stejnak – ten pocit, když ho to prvně praští do nosu, byl fakt nechutný.

Jinak jsme byli s ubytováním víceméně spokojeni. Hned dva obchody byly při cestě k recepci a restauraci. Do centra jsme to také měli kousek. Přes počáteční šok můžeme nakonec zhodnotit hotel Fereniki jako celkem dobrý hotel.

Strava

Objednanou jsme měli polopenzi. Překvapilo nás, že nikdo nekontroloval, co máme zaplaceno. Jídlo bylo výborné a bylo ho více než dost, po čase však začalo být jednotvárné, hlavně večeře. V nabídce bufetu bylo zhruba čtyři až pět jídel a k tomu libovolné přílohy, protože se ale víceméně točili dokola ty samá jídla, člověku se to po chvíli začalo přejídat. Ze začátku jsem byl nadšený a zkoušel všechno možné, až jsem odcházel s přecpaným žaludkem, po čase jsem se už mírnil. Celkem omezená byla volba moučníků, v nabídce byla pěna s příchutí (čokoládová – ta byla nejlepší, jahodová – ta se naopak nedal jíst a pak nějaký vanilkový krém) a řecký jogurt s ořechy, lehce přislazený. Nakonec jsem si dával jenom jogurt, ten byl opravdu výborný. To samé k snídani, kdy jsem na tento jogurt dal trochu medu a dostal jsem opravdu výborný pokrm. Čas od času, když jsem přišli v době největší špičky, jsme měli problém najít místo. Také davy lidí čekající na jídlo nebo čaj/kafe nejsou nikterak příjemné.

Pláž

Hotel má vlastní pláž, ale na tu jsme nechodili ze dvou důvodů. Za prvé byly ve vodě útesy a kameny a za druhé – byly zde pouze lehátka, a za ty se platilo. Chodili jsme na pláž kousek doprava od restaurace, přes malý můstek, kde vtékala řeka do moře. Byla zde překrásná písečná pláž s pozvolným vstupem do vody. Opodál stálo dětské hřiště s houpačkami. Moře bylo nádherné, skutečně čisté. Náš pobyt trval od začátku září až do poloviny měsíce, takže voda byla ještě přiměřeně teplá. Někdy foukalo a dělaly se velké vlny, jindy bylo úplné bezvětří a moře mělo krásnou klidnou hladinu. Pobřeží je dlouhé několik kilometrů, možná i desítek kilometrů. Když jsem šli do sousedního města Karnasu (vzdáleného zhruba šest kilometrů), většinu cesty jsme ušli po pláži. Na pláži se dalo příjemně relaxovat, občas vás vyrušil nějaký prodejce různých tretek – šatů, šperků, hodinek nebo brýlí. Zpravidla se jednalo o africké přistěhovalce.

Georgiopoulis

Město Georgiopoulis (Řekové to vyslovují jako "jojopuli") je maličké, přesto je zde téměř všechno, co potřebujete. Hned několik půjčoven aut, mezi kterými můžete vybírat, příjemné restaurace a spousta obchodů. Přes den je úplně mrtvé a vylidněné, hlavní ruch začíná v centru k večeru. Na malém náměstí se scházejí lidé, pobíhají tady malé děti a několik málo Řeků vám na ulici nabízí nějaké kravinky. Občas narazíte na místního farmáře, který nabízí svoje plodiny – my jsme takhle pořídili skutečně výborné hroznové víno. Obchody jsou různorodé, téměř vše zde pořídíte. My jsme však za nákupy vyráželi i do jiných měst.

Výlety

Během našeho pobytu jsme si dvakrát půjčili auto. Poprvé jsme vyrazili do okolí našeho střediska a dále na západ. Podruhé jsme jeli na východ a potom na jih. Při prvním výletu jsme nejdříve jeli do města Chania, která je druhé největší na ostrově a je zde také letiště. Moc dlouho jsme se zde nezdrželi, prošli jsme si jen místní trh, kde bylo opravdu hodně lidí a spousta specialit – mezi ty nejvýstřednější určitě patřily ovčí hlavy a stáhnuté kočky v řeznictví. Chania je prý velmi krásné město, moc mě mrzí, že jsme si jej nestihli projít. Potom jsme jeli ještě více na západ, kde jsme chtěli navštívit zátoku Balos, které se přezdívá Havaj Kréty. Cesta tam byla docela krušná, protože posledních šest kilometrů jedete po nezpevněné horské pěšině se spoustou kamenů. Být to auto, se kterým jsme jeli, moje, tak bych byl asi lehce nepříčetný, naštěstí bylo z půjčovny. I tak jsme se modlili, abychom po cestě nepíchnuli. Taky nás zarazil fakt, že u začátku cesty se vybírá mýtné jedno euro na osobu, přesto silnice vypadá jak horská cesta někde v Afghánistánu. Po cestě jsme také potkali polodivoké kozy, které v horách žijí. Zajímavé zpestření. Některé umíněně ležely uprostřed cesty a nejevily moc zájem o naši touhu pokračovat v cestě. Takové kozy jsme pak museli rozptýlit něčím malým na zub, jenže když se proti vám rozeběhne třicetihlavé hladové stádo koz, tak to taky moc příjemné není. Po šesti kilometrech opravdu otřesné cesty přijedete vyklepaní na parkoviště, kde vás čeká ještě zhruba patnácti minutová cesta k pobřeží. Celá ta anabáze ovšem stojí za to, protože zátoka Balos je opravdu moc překrásná a na celé Krétě snad není pěknějšího místa. Písek je zde bílý s růžovým nádechem (ano, také jsme se tomu divili, ale skutečně tomu tak je) a moře krásně čisté a průzračné – vypadá to opravdu jak z nějakého prospektu. Další možnost, jak se dostat do zátoky Balos je lodí z nedalekého přístavu, ovšem počítejte s částkou v řádech desítek eur na osobu. Po zátoce Balos jsme se začali vracet zpátky na východ. Chtěli jsme toho stihnout více, měli jsme v plánu navštívit město Rethymno, bohužel už se schylovalo k večeru a tak jsme se rozhodli jen pro návštěvu vodopádů v Argyroupoli. Doufali jsme, že to bude stát za to, protože toto místo bylo uvedeno snad ve všech průvodcích a také sem jezdil výletní vláček s turisty. Bohužel jsou vodopády v Argyroupoli docela chytákem, protože většina vodopádů teče přes místní restaurace a zas tolik úchvatné nejsou. Místo toho tak můžete aspoň posedět v restauraci a dát si celkem dobré vafle.

Náš druhý výlet směřoval na opačnou stranu, tedy na východ. Měli jsme v úmyslu navštívit město Rethymno. Pak se nabízeli dvě varianty. Buďto se vydat směrem dále na východ k hlavnímu městu Herakleonu a nebo směrem na jih. Vzhledem k zážitku z Chanii, kdy jsme byli otřeseni místní dopravní situací, jsme došli k závěru, že v Herakleonu to bude ještě horší, proto jsme zvolili cestu na jih. Za to bych si dnes nejradši nafackoval. Unikla nám tak šance podívat se na pevnost Knóssos a místo toho jsme vyrazili na jih, o kterém se tvrdí, že je velmi romantický, ale ve skutečnosti tam nic moc není a zbytečně jsme tak ztratili jedno odpoledne, kdy jsme měli k dispozici auto.

Ale nejdříve něco k Rethymnu – město je opravdu velmi krásné.  Přímo v centru se nachází trh. Každý průvodce o něm uvádí jiné údaje (některé píšou, že je otevřený každý den, jiní zase, že jenom ve čtvrtek – pro jistotu jsme tam tedy jeli ve čtvrtek). Zatímco trh v Chanii byl v budově, zde na placu o velikosti menšího parkoviště o obchodního domu stály stánky. Našli jsme zde hodně obchodníků s ovocem, sýry a medem, ale můžete zde koupit i oblečení a podobně. Od trhu jsme vyrazili směrem k pobřeží a šli jsme skrz malebné, těsné uličky po vzoru Benátek s plno obchodů a spoustou turistů. Bylo zde opravdu živo a mohli jste zde narazit na rozmanité zboží. Potom jsme vystoupali po menším kopci k pevnosti. Odtud se nám nabídnul nádherný výhled na celé město.

Poté jsme tedy vyrazili na jih. Při cestě ze severního konce na ostrova na jižní musíte překonat poměrně velké pohoří, ale cesta, kterou jsme zvolili, byla poměrně pohodlná. Naše první zastávka byla palmová pláž Preveli. Opět nás čekala zhruba šestikilometrová cesta hrůzy, nicméně zvládli jsme ji v pořádku. Tato pláž je prý hodnocena jako jedna z nejkrásnějších na Krétě nebo snad úplně nejkrásnější, ale musím říct, že to je značně přehnané. Ano, sice jsou zde palmy, ale pláž je písčito-kamenitá, vstup do moře je hodně prudký a dno je strašně kamenité (jako po celém jižním pobřeží) a na hladině navíc plavaly olejové skvrny. Nedaleko od pláže totiž kotvila loď, ale četl jsem, že je to celkem běžný jev na jižním pobřeží Kréty. Tankery plující Středozemním mořem si prý čistí nádrže. Naše další zastávka byla ve městě Plakias. Zde jsme si dopřály pozdní oběd. Chtěli jsme se opět vykoupat, ale moc se to nedalo, vzhledem ke kamenitému pobřeží. Z Plakiasu jsme chtěli dojet do Frangokastella, kde se nachází benátská pevnost ze čtrnáctého století. Ale narazili jsme na celkem známý problém, kterým jsou špatné mapy Kréty. Podle map, které jsme měli k dispozici, se nám nepodařilo vyjet správně z města a ukazatelé cesty nám také nepomohli. Místo, abychom jeli dál na východ, tak jsme vyjeli na sever směrem do hor, až jsme se nakonec dostali do bodu, kde cesta nikam nevedla, navíc auto přestalo zvládat prudké zatáčky do kopce. Při cestě zpátky dolů to bylo rovněž zajímavé, protože brzdy dostaly také svůj příděl práce, až jsme se báli, zda-li neselžou. Nakonec jsme se s pomocí několika místních lidí dostali na správnou silnici. Ale zdaleka jsme ještě neměli vyhráno. I tak nás čekali prudké výstupy a nepříjemné zatáčky, navíc jsme projížděli četnými vesničkami, které byly sice velmi malebné, ale naprosto pusté a mrtvé. Také nám začal docházet benzin a v této pustině nebyla ani stopa po pumpě. Těsně před Frangokastello jsme sice uviděli ceduli směrující nás na čerpací stanici, nicméně opět poněkud zmatenou, protože nás navedla trochu jinam. Po chvilce bloudění jsme ale pumpu našli a v pořádku dojeli do Frangokastello. Nutno podotknout, že pevnost je sice opravdu pěkná a je postavena s maximální účinností obranyschopnosti, nicméně moc zajímavého zde také najdete. Vevnitř navíc není nic moc zvláštního k vidění (a při vstupu musíte zaplatit  několik euro za osobu, sice je to v řádech jednotek, ale stejnak – vevnitř si můžete prohlédnout tak maximálně hradby, které vidíte i zvenku, takže nevidím moc důvodů, proč tam chodit, za prohlídku památky si zaplatím rád, ale jen pokud tam bude něco zajímavého a hodnotného). Jih Kréty nás tedy zklamal a začali jsme pomalu myslet na návrat domů. Jenže zde vzniknul další problém – jako cestu zpátky přes hory jsme chtěli zvolit silnici, která ústí téměř u našeho střediska, jenže při zkušenostech s cestou sem jsme se na tuto variantu dívali pěkně skepticky. Navíc se za chvíli mělo začít stmívat, tak jsme přemýšleli i o možnosti vrátit se zpátky přes Plakias a okolo Rethymna, i když by to znamenalo delší cestu. Nakonec jsme se rozhodli zkusit první variantu. Naštěstí jsme zvolili dobře, protože i když cesta přes hory byla opravdu zajímavá s počátečním prudkým stoupáním a častými serpentinami, šlo o dobrou cestu s kvalitním značením. Nakonec jsme vyjeli ve městě Vrysses, které je kousek od Georgioupolisu.

Ponaučení z těchto cest – sever Kréty je opravdu pěkný, pozor si musíte dávat jedině na hustší provoz ve městě. Jih Kréty je označován jako romantický, nám připadal spíše jako zpustlý, výlet sem se nám moc nelíbil. Nespoléhejte na místní mapy a pořiďte si kvalitnější ještě před odjezdem na Krétu. Dávejte si pozor na hladinu paliva v nádrži a leckdy matoucí ukazatele.

Nákupy

Musím říct, že na Krétě se nakupuje celkem dobře a přivezl jsem si proto spoustu pěkných věcí. Nejžádanějšími produkty jsou samozřejmě ty přírodní, což znamená hlavně různé medy, olivové oleje, ořechy, olivy a alkohol. Na tyto věci narazíte skutečně na každém kroku a určitě se je vyplatí koupit, nejenom pro sebe, ale hodí se i třeba jako perfektní dárky pro blízké.

Dalšími věcmi, na které narazíte na každém kroku, jsou různé památeční suvenýry s Krétou ve všech různých podobách – kalendáře, záložky, obrazy, pohlednice, zápisníky i knížky (pro Čechy ne až tak zajímavé, protože jsou zpravidla jen v němčině nebo angličtině) a porcelánové věci. Problém je v tom, že většina zboží je podobná nebo stejná, takže toho moc na výběr není.

Druhů nabízeného zboží je samozřejmě mnohem více, uvedl jsme zde jenom ty nejpopulárnější. Na Krétě toho najdete opravdu hodně a obchodů je zde spousta, chce to jenom hledat a hledat, pak budete nacházet věci, které se vám líbí.

Ještě pár slov o krétských obchodnících – zpravidla jsou to milí lidé, kteří vám rádi pomůžou a ochotně vám vše ukážou, můžete s nimi prohodit pár slov a často vám přihodí nějaký malý dárek. Ale zásadně nesmlouvají. Asi na Krétě nemají Vietnamce :). Pokaždé, když jsme se chtěli domluvit na lepší ceně třeba i při větším odběru, tak jsme narazili, nikdo nám neustoupil, pokaždé trvali na jasně dané ceně, jinak jsme měli smůlu. Jinak Krétské obchody se často otevírají až o něco později. Třeba až před obědem, odpoledne mají zase volno a opět otevřou až k večeru a zůstávají zde klidně až do půlnoci. Noční život na Krétě je tak velmi živý a bohatý, narazíte na dostatek restaurací a barů, kde se můžete bavit až do noci.

Celkové shrnutí

Na Krétě se mi náramně líbilo (kromě pár drobností – třeba nemožnost vhodit toaletní papír do záchodu, musíte ho dát do speciálního koše, což chvíli trvá, než si na to zvyknete), určitě bych se sem chtěl někdy vrátit a podívat se starověké paláce. Město, ve kterém jsme byli, Georgioupolis, bylo velmi překrásné, malé a klidné, zvláště koupání zde bylo skvělé. Možná jen výběr hotelu by pro příště mohl být lepší. Cestování po Krétě je nádherným zážitkem, při další návštěvě se ale už možná vyhnu jihu zkusím více prozkoumat východ ostrova.