"Haló, dovolal jsem se správně? Máme tu psa v metru, zablokoval nám celou linku, nevíme jak s ním, už ho honíme dvě hodiny, musíte okamžitě přijet..."

Na tváři měl rozkošnický úsměv. Ztracený pes? Hračka..

Opatrně

Čtyřicet velryb spáchalo hromadnou sebevraždu. Šedesát se jich podařilo zachránit. Místní lidé si berou maso ať už pro zvířata nebo pro sebe.

Existují teorie, proč to velryby dělají, uvažuje se o vlivu sonarů nebo o nemoci, která je oslabuje a táhne ke břehu.

Mezitím v podvodním velitelství velryb:

"Náš útok se opět nezdařil. Navíc ti hloupí lidé nám pomáhají zpátky do moře a co víc, naše mrtvé pojídají. Generál, nějaké další nápady?"

"Ve výcviku jsou další jednotky, Počítám, že během dvou týdnů budeme schopní akce."

"Výborně. A co vy, pane ministře pro adaptaci?"

"naše nové výzkumy ukazují, že někteří jedinci jsou schopní vydržet na suchu až půl hodiny..."

"Skvěle. Náš návrat na zemi se blíží. Lidi budou zahnáni do moře..."

Nebo je to jinak?

Pevně připoutala synka k autosedačce. Usmála se na něj. Půlletý Petřík něco žvatlal. Chvíli se na něj dívala. Pak se usadila na místo spolujezdce.

"Kam to vlastně jedem? Můžeš mi to prosím tě říct?"

"Už jsem ti říkal, že je to překvapení," odpověděl její muž.

Pomalu se rozjeli. Hustě pršelo.

"Dneska na mě ukázal a pokoušel se něco říct..."

"Prosím tě, je mu půl roku, myslíš, že už by dokázal mluvit? Myslím, že ne Time," oba se zasmáli jejich starému žertíku.

"Proč by nemohl? Má přece intelekt po tobě," usmála se na něj žena a pohladila ho po rameni.

Podíval se na ni velmi příjemným způsobem, ale hned se musel vrátit k řízení, blížila se zatáčka. Byla velmi prudká. Auto na mokré vozovce dostalo smyk a vyletělo ze silnice. Naráželo do stromů a zastavilo se až po deseti metrech. Chlapec přežil. Rodiče ne.