Kréta – Georgiopoulis – hotel Fereniki

Příjezd

Po krátkém letu do hlavního města Kréty Heraklionu jsme okolo půlnoci přistáli na letišti. Když jsme se odbavili, byli jsme přivítáni delegátem, který nás odvelel do autobusu. Řidič byl starší pán, který zvučným hlasem oznamoval jména hotelů. Po pravdě jsem byl docela

Po tom, co mi umřeli moji dva křečci (jejich fotky by měli být u článku), říkal jsem jim zlatíčka, jsem dostal do péče další zvířatka. Jsou to dva mladí osmáčci od mojí spolužačky. Jsou to dva bráškové, a i když jsou to ještě mláďata, tak už jsou pěkně veliký. Říkám jim moje děťátka, i když jsou zvyklí na jméno Papíci. Dokážou se tak ochočit, že můžou přiběhnout na zavolání. Mám je od rána, takže

Napadlo mě to, když jsme ve škole probírali párovou terapii, kdy je teoreticky možné, tam dotáhnout kohokoliv:

Z jeho bytu utíkala všemi možnými směry hlasitá hudba. Kytary kvílely

Protože jsme měli minulý týden jarní prázdniny (jo, říkal jsem si týden volna, ale nestihnul jsem ani čtvrtinu z toho, co jsem měl naplánované), zhlédl jsem spoustu filmů.

Tak především to byly dva filmy od klasika Stephena Kinga. První kousek bylo Osvícení, úžasný. Zvláštní, že jsem to neviděl už dřív. Druhá byla filmová trilogie

"Proč to nechtějí udělat?!"

"Má paní, jsou vystrašení z místních pověr. Říká se, že to nikdo nemůže vykopat, aniž by byl zaslepen krásou toho pokladu a chtěl ho jenom pro sebe. Kvůli tomu už bylo prolito tolik krve, že si vesničané myslí, že by měl zůstat navždy zakopaný."

"Mě

... nemám vůbec čas.Nejvíce mě zaměstnává škola, studentské povinnosti a radovánky (i když zjistil jsem, že když nacpu veškerou týdenní spotřebu alkoholu do víkendu, tak spoustu času ušetřím (a ještě nedávnějc jsem zjistil, že když to všechno smrsknu do jednoho dne, tak ušetřím i něco peněz)). Proto jsem nedával nic na blog a ani jsem nesledoval vaše nové příspěvky,

Moji přátelé mi říkají, že jsem snadno odhadnutelný a čitelný. Dokážou poznat, na co myslím nebo co se chystám udělat. Asi se to dá nejlépe poznat na obličejové mimice. Jistě, různé ksichtíky nebo pohled očí dokáže napovědět mnohé... A myslím, že je to tak dobře. Předcházím tak mnoha nedorozuměním a navíc si užijeme spoustu vtipných situací. Například, když

Bylo to smutné. Když se objevil ten titulek v novinách, všechny známé to zmrazilo. Ne že by je to překvapilo, přece jenom věděly o Jane, jaká je, ale že to dožene až do takového extrému, to nečekali.

Jsou to čtyři roky, co se Rick a Jane vzali. Nádherný pár. Jane byla chytrá, vtipná, vyzařovala

Na tento nápad jsem narazil na skvělých stránkách kreativita.net. V podstatě jde o metodu volných asociací. Vezměte první slovo, které vás napadne a napište k němu co nejvíce, všechno co vás napadne, všechno, co o daném tématu víte. Je to dost užitečné, nejpodstatnější je, že tak rozvíjíte obě mozkové hemisféry. Něco jsem o tom psal už včera. Procvičujete

Určitě jste slyšeli o rozdělení mozku na hemisfér a že každá hemisféra ovlivňuje a ovládá něco jiného, ale o tom teď psát nechci, to si koneckonců můžete najít během 0,18 sekund v Googlu (a to mám ještě celkem pomalý připojení:).

Spíš bych chtěl říct, jak je důležité, aby obě hemisféry byly v harmonii, aby se obě rovnoměrně